Je to můj život a moje rozhodnutí.
Nikoho z vás nenavádím k hubnutí a hladovění.

Blog už není proana. Neruším ho, aby pro mě zůstal poučením, kam už nechci zajít.
Budu přidávat články o cvičení, sportu, zdravém jídle, ...

Články přidané v 10:00 jsou přednastavené.

Listopad 2013

Vítěz nebo poražený?

15. listopadu 2013 v 22:01 | Skinny-proana |  Deník
Ahoj, zlatíčka...
Zase se ozývám, i když teď už ne tak radostně jak předtím... Říkám si, jestli to všechno mělo vůbec smysl, když jsem se pokusila opustit anorexii, snažila jsem se uzdravit... Ale jak to dopadlo? Klečím tu na kolenou se slzami v očích a přede mnou je rozcestí... Ale kam se dát?
Pokračovat dál ruku v ruce s anou? Dala/vzala mi několik let života. Ale narozdíl od všech ostatních, ona tu vždycky se mnou byla, neopustila mě jako to mnozí udělali... Ale co až nastane ta poslední chvíle? Bude stále se mnou nebo odejdu sama? Anorexie byla, je a bude cestou do pekel, ale co když...?
Nebo dál bojovat? Snažit se každý den o kousíček posunout, znovu vzít život do vlastních rukou a žít. Jako malá jsem snila o příteli, kterého budu milovat a kterému bude záležet na mně. Mít rodinu, místo, kam se budu vracet a kde budu šťastná... Teď to mám na dosah ruky, ale já nedokážu udělat ten krok ke štěstí... Anorexie je nerovný soupeř, předem vyhrává kteroukoliv bitvu... A já?
Brečím a jen mlhavě vidím, jak nádherný život mohl být. Vidím všechno, o co jsem přišla a o co dál přicházím... Nejspíš mi právě teď protéká štěstí mezi prsty a já se nezmůžu na nic jiného než jen sedět a sledovat štěstí ostatních...
Ale v každé z nás je přeci ještě ta malá holčička, která má své sny, která touží po lásce, která chce žít... Život je tak krátký a už nikdy nám nikdo nevrátí chvíle, které nám anorexie bere... Přišla jsem už o hodně a bojím se, že ztrácím i to nejcennější - život...
Dneska je mi od rána zle, jenom zvracím, jíst mi nejde. Celá se třesu, obličej mám bílý jak stěna... Je toto konec? Má to tak být? Jsem slabá, chci usnout a už se nevzbudit... Zklamala jsem... Zklamala jsem vás... Ale nejvíc jsem zklamala samu sebe... Třeba jednou bude líp... Třeba se to jednou zlepší... A třeba bude konec...
Vaše Skinny-proana